Období: rok 2010

Chci opustit tuto blbou planetu číst dál

DĚTSKÝ SEN číst dál

Ptáš se co po tobě chci, číst dál

Do krku mi to zlehka a znatelně padá číst dál

Kapky deště poletují vzduchem číst dál

celý život je najednou v troskách číst dál

roluju si svůj jediný dolar číst dál

ležím sama v posteli číst dál

Proč mi všichni závidí číst dál

všichni se chtějí vypovídat, pro radu si chodí skoro jako do sámošky pro rohlíky. vždy si odnášejí co chtějí, dotanou vše zadarmo. o projev díků zájem nejeví. Času stráví jen tolik, kolik na vyřešení Jeho problému je potřeba. Jak je mě, co mě trápí, těší, nebo se změnilo, se ani neoptěžují zeptat. Natoš oby je to opravdu upřímě zajímalo. Možná jen pro to jse mi populace tak zhnusila, zprotivila. Když mám, rozdávám, to o čem se ti zdává jen v noci, když máš krásný sny, to jsem ta nejlepší, hodím se, sponzor. Už mě to přestalo bavit! Kašlu na druhý, mám se sama mooc dobře a mám co se mi zalí... číst dál

Plánování je údajně na nic. Život se nemá, a ani nedá plánovat. Nejlepší akce jsou ty nenaplánované. Něco na tom bude proto žiji okamžikem. Nechám se unášet na vlně osudu, do náruče překvapení. Ale taky určité situace načasované být musí,pro mě je jistotou když v mém programu přesně sedí. Přes to nejede vlak. Jsou věci které musím vědět dopředu. Mít tzv harmonogram. Jsem šílená, vím. Ale co naplat, všechno nechat kmotřičce náhodě nejde. číst dál