Hlubina

ležím sama v posteli

je hluboká temná noc

ale spánek mě míjí

ospalá jsem zamoc

tělo mi zalévá horký pot

unavené jako bych absolvovala marato

chci se ponořit do temných hlubin spánku

každá má část je z olova

potřebuje pořádně si odpočinout

mozek vyčerpáním bílou vlajkou mává

nevím jaký bok mám zvolit jak ulehnout

šílím ve tmě opravdovím zoufalstvím

pláču, zajíkám se únavou

je to moje prokletí, neštěstí

nechci být za smažku vybledlou

moje, ostatní tam mají tvář, jeden pupínek

krásy mi nezbyl ani ždibínek

každý na mě zírá skrze prsty

vymýšlí si nereálná obvinění

vznikají tím nechutné klepy

poslouchá to a věří jim pořád více lidí...