Kapky deště poletují vzduchem
jak dlouho jště, chtějí mraky vodu dolů házet?
Ohřívám si dlaně teplým dechem
promoklá jsem až za uchem
kráčím temnou ztichlou spící ulicí
poslouchám, vzpomínám, jakou připomíná melodii
jsem bledá, jen podpis ruměný od zimy na líci
je pěkné, díry v cestě precizně zakrijí
harmonický zvuk volné padající vody
chci být jako kapka, jen si tak padat dle náhody
vše ovládlo mokro a jeho bratr chlad
slyším že čím dál víc se mi musí posmívat
všichni jsou pryč, schovaní
doma si čajem zchřadlé ruce ohřívají
jen má maličkost mezi kapkami bloudí
bez sebemenšího cíle, poznání
rozhrnuji šňůry korálků z kapek
na rozsvícená okna, tam, kde navládne zmatek
v teple lidi zalezlí šťastní a spokojení
závidím jim, dala bych boty za chvíli uklidnění
moc zimi pořád sílí, zalízá už pod nehty
voda strhává ze srdíčka zbytky poslední záplaty.
2024 ©